Eliška Horelová

Čestné občanství bylo spisovatelce Elišce Horelové uděleno dne 24. 9. 1988 za knihu „Kluci ze zabraného“ o osudech lidí, kteří byli nuceni za 2. světové války opustit své rodné Neveklovsko. Tato kniha byla v roce 1981 oceněna 1. cenou v soutěži k mezinárodnímu roku dítěte v historické kategorii. V roce 1984 byla autorka zapsána na čestnou listinu H. Ch. Andersena

Od sedmdesátých let minulého století byla paní spisovatelka častým hostem nejen našeho města, ale také celého kraje. Materiály pro knihu o vystěhování Neveklovska často shromažďovala i objížděním pamětníků na kole. Několikrát ochotně besedovala s občany i s žáky školy. Zúčastnila se řady akcí v městě, například koncertů na paměť Jana Kubelíka a Jana Heřmana.

V roce. 1988 byla iniciátorkou vytvoření rozhlasového pořadu pro děti „O bílých místech“ v učebnicích dějepisu týkajících se vystěhovaného Neveklovska. K 70. výročí založení ČSR zasadila na neveklovském náměstí lípu, v roce 1996 poklepala na základní kámen nového školského areálu v Neveklově, podílela se i na prosazení výstavby tohoto areálu. V roce 2005 se zúčastnila oslav 720 let od první písemné zmínky o Neveklovu.

Nezapomenutelný den

Když jsem před časem pracovala na knize Kluci ze zabraného, proseděla jsem hezkých pár hodin nad kronikou Neveklova a dalších obcí, hovořila s nejedním pamětníkem evakuace Neveklovska v létech 1942 až 1944 a také jsem projezdila na kole doslova křížem krážem celý ten nádherný kraj, jemuž vévodí Neštětická hora, dávný svědek selské vzpoury a její prohry, spolu s Chlumem, Rudou či Provodnou horou; kde člověka doslova přiková na místo například kouzelný Chvojínek...

A nejen on, i jinde si člověk uvědomí, co je zde na neveklovském kousku české země krásy a půvabu... Jezdila jsem tedy tímto krajem a netušila, jakou radost, jaké nezapomenutelné chvíle tu jednou prožiji.

Stalo se to koncem září. Rada MNV střediskové obce Neveklov mi udělila za Kluky ze zabraného čestné občanství.

O této knize se říká, že patří k mým nejlepším. Nevím, nejsem literární kritik, ale dostalo se jí určitě nejvíc poct. Mezi jinými i té nejvyšší. Byla totiž zapsána na čestnou listinu Ceny H. Ch. Andersena. A musím upřímně říci, že páté ocenění; jímž čestné občanství Neveklova je, nestojí v mých očích a v mém srdci níž než ta předchozí!

Neveklovsko není totiž pouze půvabným krajem, ale je i krajem pilných a pracovitých lidí, na něž bylo za války – ale i po ní, vždy´t se vraceli do zpustošených domovů – naloženo tolik, že lze na ně myslet jen s velkou úctou. Stala jsme se jejich spoluobčanem a současně i „spoluobčanem„ houslového virtuosa Jana Kubelíka a významného klavíristy, zasloužilého umělce Alfréda Holečka, neboť i jim se dostalo stejné pocty jako mně.

Čestného občanství Neveklova si vážím i proto, že mi bylo uděleno v době, kdy se mnoho lidí žene především za výhodami a za majetkem a zapomíná, že člověk musí živit i svou duši, nemá-li zhrubnout a vzdát se toho, co jej činí skutečně člověkem.

Na to v Neveklově nezapomínají. I proto jsem se tam cítila tak dobře, prostě jako mezi svými!

Zasloužilá umělkyně
Eliška Horelová,
spisovatelka