Městský úřad
Náměstí Jana Heřmana 80
257 56 Neveklov
IČ: 00232386
Netluky jsou místní částí Bělice, nachází se asi 2,5 km severovýchodně, v katastrálním území Bělice.
V 18. století byly Netluky samotou, ačkoliv se jednalo o samostatný statek a hospodářskou jednotku, ke které patřily osady Bělice, Kelce, Dalešice a Blažim a také několik mlýnů. Ve druhé polovině 19. století se Netluky staly osadou obce Bělice (naposledy jmenovány jako samostatná osada k roku 1869), podle Historického místopisného lexikonu obcí České republiky z roku 2006 v dalších letech jako osada zanikly a staly se součástí obce Neveklov (bez další datace). Tento lexikon dokonce heslo Netluky neobsahuje, pouze jeho variantu Netluk. Kotyškův Úplný místopisný slovník království českého z roku 1896 u hesla Netluky uvádí, že se jedná o samotu, příslušnou do katastrální i místní obce Bělice, stejně tak příslušnou k farnosti Bělice, v hejtmanství benešovském, okrese neveklovském, kde sídlí i zastupitelstvo a pošta. Dále připojuje zmínku, že v Netlukách funguje škrobárna. Protektorátní lexikony obcí potom heslo Netluky vůbec neobsahují.
Původní název Netluk (nejen těch „našich“, ale i dalšího dvora nedaleko Prahy) byl Pnětluky (dnes existuje obec Pnětluky v okrese Louny a stejnojmenná osada obce Podsedice v okrese Litoměřice). Jak již tento starší název napovídá, není původ místního jména odvozen od slova „ne-tlouci“, ale jedná se o složeninu dvou slov. Původní význam byl pravděpodobně hanlivý a znamenal něco ve smyslu „osada lidí, tlukoucích do pňů“. Staročeské slovo peň má v současné době význam kmen, špalek, zatímco v některých dialektech se dodnes používá ve významu pařez. A jeden z archaických výkladů je také úl. Není tedy zde původ posměšnosti označení jako vesnice lidí tlukoucích do úlů? V současné době má navíc sloveso tlouci vyznění neutrální, ovšem ve staré češtině byl jeho význam značně razantnější a znamenal „mocně udeřit“.
První zmínka o Pnětlukách pochází z roku 1318, kdy je jmenován jejich nejstarší známý majitel, jistý Radslaw de Pnyetluk. Podle Augusta Sedláčka snad již v těchto dobách stávala v Netlukách tvrz. Jak je to složité s nejstaršími dějinami našich osad a obcí dokládají dvě jména, která jsou uváděna ke stejnému roku: zatímco August Sedláček připomíná vladyku jménem Bohuněk Vích z Pnětluk, Antonín Norbert Vlasák jej jmenuje Ješek řečený Kozíhlava z Pnětluk. Vzhledem k tomu, že Sedláčkův údaj je opatřen poznámkou odkazující do dochované části nejstarších českých zemských desek, je toto jméno pravděpodobnější. V letech 1388-1401 pak oba informátoři shodně připomínají Jarohněva řečeného Chrt z Pnětluk. Tento vladyka byl spolupatronem kostela v Křečovicích a snad tedy i příbuzný s vladyky z Křečovic. Zde je velmi zajímavá historie, dokládající tento příbuzenský poměr. Když Jarohněv z Křečovic chtěl roku 1410 pojmout za manželku Alžbětu (Elišku) z Pnětluk (s největší pravděpodobností dceru Jarohněva Chrta z Pnětluk), potřeboval k tomu zvláštní povolení papeže Alexandra V., neboť se jednalo o nízký stupeň příbuzenstva. Nejstarší dějiny jsou jako vždy obestřeny jistou dávkou dohadů. O tom, co se dělo s majitely Netluk dále, jsme zpraveni velice sporadicky. Část statku připadla Ostrovskému klášteru a roku 1462 bylo celé jmění dáno do zástavy králem Jiřím z Poděbrad pánům z Janovic, konkrétně Jetřichovi z Janovic. Později je pravděpodobně zdědil rod Bezdružických z Kolovrat.
Další posloupnost majitelů celého statku Netluky je již poměrně zřetelná. Majitelé snad stále sídlili na tvrzi, možná přestavované, která je v pramenech naposledy implicitně zmíněna v roce 1596 (záznam o dědictví v zemských deskách). Jetřich Bezdružický z Kolovrat prodal Netluky roku 1539 Janu Bechyňovi z Lažan, který je připojil ke svému panství Píčina (dnes Pičín nedaleko Příbrami). Součástí tohoto panství byl statek až do roku 1561, kdy bylo celé panství rozděleno mezi sestry Evu a Johanku. Vsi a majetky na Vltavsku připadly Evě, která z nich vytvořila nový statek se sídlem v Netlukách. Poslední majitel z rodu Bechyňských z Lažan, Václav mladší, převzal statek ve velmi dobré hospodářské situaci. Jeho otec dokonce skoupil větší množství okolních vesnic. Václav mladší se však zúčastnil stavovského povstání v roce 1618, byl roku 1622 odsouzen ke značné finanční pokutě a navíc k propadnutí veškerého jmění. Královskou milostí mu však dvě třetiny majetku byly ponechány, ovšem Netluky byly zkonfiskovány a nový majitel Albrecht z Valdštejna je připojil k panství Konopiště, které prodal Pavlovi Michnovi z Vacínova. Součástí velkostatku Konopiště byly Netluky až do roku 1665, kdy je Václav Michna prodal Wolfganfu Heunegkovi (nebo Hennegkovi). Další sled majitelů byl značně pestrý: 1668 Karel Leopold rytíř z Hennegku, jeho dcera Anna Zuzana ovdovělá Knotová je odkázala roku 1720 dceři Isabelle Lucii Tamové, 1732 držel statek Leopold svobodný pán Löwenehr z Grünwallu, který jej konečně roku 1751 prodal hraběti Janu Václavovi Carreto-Millesimo a Netluky se staly součástí statku Jablonná, se kterým zůstal nadále spojen až do 20. století.