Jan Kubelík

Tento vynikající český houslový virtuos se narodil 5. 7. l880 v Michli, jež tehdy ještě nebyla součástí Prahy, zemřel v Praze 5. 12. 1910. Kubelík byl jedním z tzv. zázračných děté - již jako dvanáctiletý vstoupil na pražskou konzervatoř, kde si pod vedením profesora Ševčíka, vynikajícího houslového pedagoga, osvojil neobyčejně náročnou techniku, obdivovanou v pozdějších letech celým světem.

Jan Kubelík v roce 1900 Již roku 1898 zahájil své první koncertní turné mimořádnými úspěchy před zaplněnými sály ve Vídni a v Budapešti. Později se rozjel do dalších měst a zemí mimo území tehdejšího Rakouska-Uherska. Od roku 1900 koncertoval Kubelík ve více než padesáti státech na více než šesti tisících koncertech, což je imponující a sotva kterým umělcem dosažené číslo. Podle průměrného počtu vždy vyprodaných sedadel koncertních síní slyšelo tedy Kubelíka více než pět milionů posluchačů.

Kubelík obsáhl jako jeden z mála hudebníků celý repertoár světové houslové literatury. Hrál i velmi obtížné skladby Paganniho a oslňoval virtuositou obtížných dvojhmatů i skvělou smyčcovou technikou. Nezůstal pouze při reprodukčním umění - sám složil skladby pro housle (mimo jiné 6 koncertů), kadence ke světovým koncertům a některé úpravy, z nichž zejména melodie z Fibichovy symfonické básně v Podvečer pod jménem Poem získala světovou proslulost a stala se i podkladem scénáře českého středometrážního filmu.

Po celý život vystupoval Kubelík jako neúnavný propagátor české hudby a příznivec českých umělců - umožnila mu tu mimořádná popularita i značné příjmy, jež dovolovaly podporovat dokonce tak početná orchestrální tělesa jako je Česká filharmonie, jednak přímo finančně, jednak doporučením a prosazením výhodných zájezdů.

Kubelikova autorita nejednou přinutila liknavá úřední místa poskytnout našim hudebníkům alespoň základní prostředky a velký houslista si příliš nevybíral metody, jak je k tomu přimět: byl ochoten hrát i na ulici, aby vzbudil zájem o jejich osud. Jan Kubelík se stal vzorem mnoha mladým českým houslistům, kteří jeho odkaz dovršují a naplnují.

Po 40 letecch Jan Kubelík porozprávěl s kamarádem

Po 40 letecch Jan Kubelík porozprávěl s kamarádem

Paní E. Čermáková ve Stranném se svými bratranci

Paní E. Čermáková ve Stranném se svými bratranci

Čestné občanství

Čestné občanství bylo mistru Janu Kubelíkovi, houslovému virtuosovi uděleno 11. 5. 1940 v den, kdy navštívil rodný kraj své maminky a věnoval jí svůj poslední koncert v den svátku matek. Koncert se konal v sále sokolovny.

Jan Kubelík se narodil 5. července 1880 v Praze – Michli. Kořeny jeho rodu, ale pocházejí z Neveklovska. Janův dědeček a pradědeček žili v dodnes zachovaném domku č. 2 v Pražské ulici. Janova maminka Barbora Kubelíková, rozená Lochová, pocházela z Stranného a často chodila zpívat do kostelíka v Bělici. Nadaný student konzervatoře se do kraje svých předků rád vracel. Koncert na jaře roku 1900 v sále neveklovské radnice odstartoval velkolepé turné nejprve po Čechách a pak po celém světě.

Jan Heřman

Do našeho kraje se neposledy vrací Jan Kubelík 11. května 1940. Setkal se se svými bratranci a sestřenkami, navštívil i kostelík v Bělici, prošel se po kraji svého mládí a prohlásil „... 40 let jsem bloudil světem, abych se konečně dostal sem, do Neveklova, kde se zrodil můj rod a má matka. Dnes vidím, jak jsem se šidil, jak jsem marně hledal ten nejkrásnější koutek světa. Zde je, ano, Neveklovsko, panneská příroda, nefalšovaná, pravá, upřímná, naše česká....“

… V neveklovské kronice čteme: Veliký svátek prožíval Neveklov i s okolními obcemi v sobotu 11. května 1940. Téhož dne uspořádal Osvětový sbor spolu s Národním souručenstvím v Neveklově v rámci oslav Českého hudebního máje v sále sokolovny jubilejní koncert Mistra Jana Kubelíka na pamět prvního koncertu v Neveklově v roce 1900. Sál sokolovny byl vyprodán....

Jan Kubelík již těžce nemocný snaží se povzbudit zvukem svých houslí své posluchače v těžké válečné době. Řízením osudu byl poslední přídavek, píseň Dobrú noc má milá.... i poslední poslední písní v oslnivé koncertní kariéře Jana Kubelík. Postupující nemoc mu již nedovolila uskutečnit další smělé plány. Dne 5. prosince 1940 se jeho životní cesta uzavřela.

Související obrázky