Jan Heřman

Narodil se 31. srpna 1880 v Neveklově. Jeho otec byl vesnický učitel. Jan Heřman byl na svůj původ patřičně hrdý. Rodinné prostředí, kde měla hudba skutečně na růžích ustláno, zásadně ovlivnilo rozvoj hudebních vloh malého chlapce.

Už v útlém věku projevoval nevšední hudební nadání. S důkladnými základy hudební teorie a hry na klavír seznamuje se za přísného dozoru svého otce. Jeho péče o chlapcův stálý hudební rozvoj přinesla záhy své ovoce. První veřejné vystoupení Jana Heřmana se uskutečnilo 1. prosince 1892. Bylo to na jednom z uměleckých večerů pěveckého spolku Ozvěna v Benešově, které měly ve své době vskutku průkopnický význam. Učily se tu naslouchat hudebním produkcím i takové vrstvy obyvatelstva, pro něž byl koncert jinak věcí nedosažitelnou a neznámou.

Na podzim 1899 vstupuje Jan Heřman na konzervatoř do třídy houslového virtuosa Otakara Ševčíka . Po roce odchází studovat na gymnázium a v šestnácti se stává žákem proslulého Mikešova hudebního ústavu, aby se nadále věnoval výlučně hudbě.

V roce 1904 podnikl Jan Heřman s Marií Heritesovou pětiměsíční koncertní turné po Spojených státech amerických, při němž dobyl prvních významných zahraničních úspěchu. Významné je datum 27. ledna 1907, kdy mladý Heřman poprvé vystupuje s Českou filharmonií. Vystoupení na koncertě žurnalistů v Praze a provedení Beethovenova koncertu G dur jej postavilo mezi nejpřednější české pianisty.

V letech 1909 - 1912 byl Jan Heřman profesorem na orelském oddělení carské hudební společnosti. Z té doby se také datuje spolupráce s žákem A. Rubinsteinn Pusečnikovem. Tato spolupráce a především vlastní studium přivedly jeho umění k plnému rozkvětu. Po návratu z Ruska pracuje v Mikešově hudebním ústavu a v roce 1914 je jmenován profesorem klavíru na pražské konzervatoři. Jeho repertoár obsahoval velmi mnoho koncertů s orchestrem i řadu děl komorních. Horlivě se věnoval české klavírní tvorbě doma i v zahraničí.

V letech 1924 - 1932 podniká umělecké cesty do ciziny. Vystupuje v Anglii, Francii, Německu, Holandsku, jeho umění obdivují návštěvníci koncertů v zemích severní Evropy a v Jugoslávii. V Praze a v mnoha dalších městech Československa se představil programem sestaveným ze skladeb Smetanových a Dvořákových. V interpretaci děl svých duchovních spřízněnců Suka, Nováka, Foerstra byl nedostižný. Z cizích autorů pak u nás proslavil zejména Beethovenovy klavírní skladby.

Měl kladný vztah k moderní hudbě a v každém svém uměleckém počinu své výkony prohluboval až k vrcholům interpretačního umění. Uvedl četné premiéry skladeb Emila Axmana, Rudolfa Karla, Boleslava Vomáčky a Bohuslava Martinů. Spolu s Karlem Hoffmanem a Ladislavem Zelenkou uspořádal večery klavírních trií. V roce 1931 byl Jan Heřman poctěn státní hudební cenou. Významnou kapitolou jeho života je jeho členství v Českém kvartetu a později v Českém triu. V období fašistické okupace se hrdě hlásí k pokrokovým tradicím českého národa a na svých koncertech uvádí programově českou hudbu, zejména klavírní skladby Bedřicha Smetany.

Podle hodnocení tehdejší odborné kritiky a vzpomínek současníků strhovala Heřmanova hra živelným elánem a poutala neobyčejnou kultivovaností a barvitostí zvuku. Jeho mistrovství vyrostlo ze čtyřicetiletého hledání nejpřesvědčivějšího vyjádření hudebních děl.

Kruh jeho životního běhu se pomalu uzavíral. Poslední koncert v krátké poválečné éře uspořádal Jan Heřman 14. května 1946 v Českých Budějovicích . Za své vynikající interpretační umění byl 25. června 1946 jmenován národním umělcem. Z významného ocenění své práce se však dlouho netěšil. Zemřel 30. září 1946.